Píseň míru

Píseň „Tichá noc, svatá noc“ vzbuzuje hned při poslechu jejích prvních tónů naději. Je považována za světovou píseň míru. V roce 2011 byla přijata na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Text vytvořil v roce 1816 salcburský farář Joseph Mohr v němčině, což bylo pro tuto dobu poměrně neobvyklé. Bylo ovšem hned jasné, o co Mohrovi šlo. O pospolitost. Jako duchovní rozuměl trpícím lidem. A svou vlastní víru vtiskl do řádků textu. Jeho poselství je spojující silou, která působí přes hranice zemí, překonává jazykové bariéry i vyznání. Dokazuje to již dvě století.

„Líbezný chlapeček s kudrnatými vlásky, v nebeském klidu spí“. Vánoční báseň Josepha Mohra začíná jako ukolébavka pro novorozeného Ježíška. Mladý kněz měl blízko k lidem. Znal jejich utrpení a starosti. Napsal proto v němčině snadno srozumitelný text, který všechny oslovil. Až do poslední šesté sloky je plný naděje a víry ve spásu. Lidé měli začít znovu věřit ve zrození Ježíše, vykoupení z utrpení a v lásku Boha. Díky uklidňující melodii dodává píseň naději a podporu.

„Tichá noc, svatá noc“ v zákopech

Vánoce 1914. Na západní frontě již padlo nebo bylo zraněno více než milion vojáků. Asi pět měsíců po vypuknutí první světové války se stal malý pacifistický zázrak, když došlo ke sbratření mezi tisíci vojáky nejrůznějších národností. Na Štědrý večer zavládl v zákopech klid. Někteří vojáci postavili na horní okraj zákopů malé osvětlené vánoční stromečky, jako znamení míru. Na obou stranách 50 kilometrů dlouhé fronty ve Flandrech odložili vojáci zbraně, přilby a zpívali koledy ze svých zemí. Zazněla také „Tichá noc, svatá noc“ v mnoha jazycích. Mírové, solidární válečné Vánoce byly srovnatelné s výjimečným stavem. V následku toho bylo sbratřování zakázané pod hrozbou trestu smrti.

Leopold Kohr a koleda jako politické poselství

Emigrant z Oberndorfu, Leopold Kohr (1909-1994) publikoval během druhé světové války a ještě v polovině 50. let v USA mnoho novinových článků s protiválečnými tématy. Národohospodář a filozof ze Salcburska v nich často zmiňoval svůj domov, Rakousko. „Tichou noc“ přirovnával k politické písni proti nacistickému Německu a přál si osvobození Rakouska. Sentimentálními popisy své salcburské domoviny a rakouských Alp dokázal vyvolat emoce čtenářů. „Oberndorf je jen malá vesnička v Rakousku. Ale je to moje vesnička a to je důvodem, proč na ni tak rád často myslím. V dálce se táhnou mohutné vrcholy Alp se svou impozantní výškou. A melodie chce znovu vylétnout z vesnice, kde byla stvořena, do světa, kam patří.

„Tichá noc“ zní v roce 1941 v zahradě Bílého domu

Leopold Kohr zažil, když o Vánocích v roce 1941 zpívali Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill společně s hloučkem dalších lidí v zahradách Bílého domu „Silent Night“. „Možná jsem to byl jen já, kdo měl slzy v očích. Ale pořád ještě doufám, že na světě opět zavládne mír a svoboda a Rakousko bude znovu nezávislé. O tom, jak prezident a premiér zpívali Tichou noc, budu vyprávět doma.“ Na konci války upustil od svých politických strategií a držel svá vánoční poselství v čistě emocionální rovině.

„Tichá noc, svatá noc“ a „The Sound of Music“

Pravděpodobně nejslavnější rakouská skupina zpěváků, salcburská rodina Trappových před vypuknutím druhé světové války také emigrovala do USA. V lednu 1947 se na ně ve Spojených státech obrátil generálmajor Harry J. Collins. Americký důstojník přišel do Salcburku se slavnou 42. Duhovou divizí a popsal utrpení Rakušanů po druhé světové válce. Rodinna Trappových reagovala spontánně a založila společnost Trapp Family Austrian Relief Inc. jako registrovanou asociaci pro pomoc Rakousku, se sídlem ve Stowe, ve Vermontu. Zakladatelem a prvním prezidentem byl Georg von Trapp, prezidentkou Maria von Trapp, pokladníkem Franz Wasner. Rodina Trappových začínala svá vystoupení zvoláním „Země, která dala světu Haydna, Mozarta, Schuberta a Tichou noc, je odsouzena ke zkáze, pokud nebudeme schopní všichni společně pomoci.“ Dohromady se vybralo 150 tun humanitárního materiálu.