Fügen

Z tyrolského Zillertalu se rozšířila píseň "Tichá noc, svatá noc" do celého světa. Zásluhu na tom má hudebně nadaná rodina, která koledu proslavila v Evropě, v Americe i v Rusku. Dnes jsou známí jako "Zillertalští národní pěvci". Jedno z prvních tištěných vydání v německém jazyce, které vzniklo pravděpodobně v roce 1833 v Drážďanech označovalo píseň jako "tyrolskou píseň". Po dlouhou se mělo za to, že se opravdu jedná o tyrolskou koledu. Tento omyl uvedl na pravou míru Franz Xaver Gruber v roce 1854 ve svém spisu, kde popsal okolnosti vzniku písně a doložil také její autorství. Jak se ale vlastně dostala skladba do Zillertalu? A odsud pak do celého světa? Vše začalo ve Fügenu, odkud pocházel stavitel varhan Carl Mauracher.

Carl Mauracher poznal „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ v Oberndorfu

Carl Mauracher (1789 – 1844) pocházel z Fügenu ze třetí generace stavitelů varhan. Jeho práce s sebou nesla časté cestování. Spolu se svým otcem Andreasem Mauracherem vytvořil například dodnes zachovalé varhany ve farním kostele v Kötschachu v Korutanech. Jejich další významná díla se nacházejí dále také v Bad Ischlu, v Hofkirche v Innsbrucku nebo v Grazu. Stavitel a restaurátor asi 50 varhan byl ve své době vyhledávaným expertem. Byl to právě on, kdo dostal v roce 1818 zakázku v Oberndorfu u Salcburku, kde bylo potřeba opravit varhany v kostele sv. Mikuláše. Bylo na ně možné hrát, ale musely být provedeny některé úpravy. Mauracher kvůli tomu často cestoval do Oberndorfu. Po provizorní opravě v roce 1819 zde na přelomu let 1824/25 uvedl do provozu zcela nový nástroj. Na jedné z těchto návštěv Oberndorfu Carl Mauracher poznal Franze Xavera Grubera a dozvěděl se tak o písni „Tichá noc, svatá noc“. Odvezl si noty s sebou do Zillertalu.

„Ur-Rainerovi“ na zámku hraběte Dönhoffa

V prosinci 1822 byli na návštěvě na zámku hraběte Dönhoffa dva nejmocnější vládci své doby. Rakouský císař František I. a ruský car Alexandr I., požádal hrabě hudebně nadané sourozence Rainerovi, zda by se nemohli postarat o hudební zábavu vzácných hostů v podobě lidových písní. Z tohoto pozvání měli Maria, Franz, Felix, Joseph a Anton velikou radost. Kvůli trémě z vystoupení před korunovanými hlavami ale dospělí sourozenci požádali, aby mohli zpívat za oponou. Hrabě souhlasil a podle zápisu v kronice se hosté skvěle bavili. Obzvláště car Alexandr I. byl tak nadšený, že zpěváky okamžitě pozval na svůj dvůr v Petrohradě. Tak došlo k tomu, že se sourozenci později známí pod jménem „Ur-Rainer“ měli vydat v roce 1825 poprvé na svou velkou zahraniční cestu. Protože však car v prosinci téhož roku zemřel, museli změnit plány a především trasu svého turné. Vydali se přes Německo do Švédska a do Anglie, kde dokonce vystupovali u anglického dvora. Rainerovi se záhy stali velkou senzací. Až do roku 1838 cestovali jako první tyrolská pěvecká skupina po celé Evropě. Jejich poslední koncert se konal v Innsbruku k poctě císaře Franze Ferdinanda.

Po stopách Tiché noci ve Fügenu:

• Carla Maurachera připomíná dnes ve Fügenu náhrobek na hřbitově farního kostela. Nedaleko domu, kde se roku 1740 nacházela truhlářská a varhanická dílna významné rodiny Mauracherových se nachází pamětní deska věnovaná talentovanému Carlu Mauracherovi, který také přispěl k rozšíření písně „Tichá noc, svatá noc“.
• Na hřbitově farního kostela se nachází i pomník „Ur-Rainerových“ a hrobka rodu Dönhoffů. Pamětní deska na jižní stěně zámku ve Fügenu odkazuje na návštěvu cara Alexandra I. a císaře Františka I.
• Téměř hodinová zimní procházka po Fügenu, Fügener Kulturwanderweg, zavede návštěvníky ke všem důležitým místům. Vrcholem celého okruhu je Muzeum ve Widumspfiste, u zámku ve Fügenu. Ideálním výchozím bodem je velké parkoviště Stollenberghof, na které se nejlépe dostanete při příjezdu ze severní strany. Stojí zde hned první nepřehlédnutelná památka. Stollenberghof je třípatrový zděný dům, který byl postaven v roce 1580. V opraveném renesančním sále se nachází městský úřad. Obzvláště hodnotná je fasáda se slunečními hodinami a originálními malbami. Cesta pokračuje dále kousek po hlavní silnici a stáčí se u Plenggenbachlu doleva. Z mostu je vidět také dřevěný Zinglhäusl. Památkově chráněná budova pochází z 15. století a jedná se o jeden z 37 tehdejších hornických domů. Cesta pak vede okolo potoka, odkud se nabízí krásné vyhlídky. Tato trasa je v noci osvětlená a připojuje se ke staré poutní cestě, kterou se dostanete ke kostelu Marienbergkirche. Malý barokní okrouhlý kostel překvapí svou bohatou výzdobou. Z tohoto nejvyššího bodu okruhu se poté sestupuje po částečné strmé cestě lemované kapličkami. Tato stará poutní trasa vede k sedmi mariánským kaplím a končí u farního kostela a muzea.
• Národopisné muzeum ve starobylé budově Widumspfiste věnuje speciální pozornost písni Tichá noc, svatá noc. Nachází se zde největší světová sbírka gramofonových desek se známou koledou. Z více než 1000 hudebních nosičů je možné poslechnout si i některé záznamy. Jsou totiž digitalizované a snadno dostupné díky QR kódům. K poslechu je zde několik zajímavých verzí v nejrůznějších jazycích a dialektech.
• Kromě toho se návštěvníci v Národopisném muzeu dozvědí poutavé detaily o Tyrolských národních pěvcích z Zillertalu, o staviteli varhan Carlu Mauracherovi, o starých řemeslech, místních umělcích a hornictví ve Fügenu. K vidění tu jsou mimo jiné také citery z 19. století, které národní pěvci často používali jako doprovod. Jedná se o typické alpské hudební nástroje.

Všechny aktuální akce ve Fügenu najdete zde.