Zvyky

Advent je období oslav, hudby a rozjímání. Pro mnohé z nás je to nejkrásnější doba v roce, neboť si opětovně připomínáme staré zvyky a příhody z vlastního dětství. Píšou se láskyplně zdobené dopisy Ježíškovi a v rodině se peče vánoční cukroví a ovocný chléb. Mikuláš s čertovskou družinou putuje od domu k domu a každou neděli se zapaluje další svíčka na adventním věnci. Domy a byty jsou stylově vyzdobené a obyvatelé Salcburska vzpomínají na prastaré tradice: Speciální kulinářské požitky, dochované písně a zvyky se předávají z generace na další generaci.

Čekání na Ježíška – překrásný adventní čas

První adventní neděli začíná v Salcbursku tradiční doba rozjímání. Zatímco se na vánočních slavnostech a adventních trzích setkáváme s přáteli, dbá se v rodinách na to, aby byly dodržovány alpské tradice. Věrným průvodcem adventu je adventní věnec upletený z čerstvých jedlových větviček. Slovo advent je odvozeno z latinského výrazu „adventus“ – příchod. Jde tedy o čekání a vnitřní rozjímání, ale také o přípravu na narození Ježíše Krista. V Salcbursku se dodržují zvláštní oslavy a zvyky – mnohé z nich přetrvaly z dávných dob, jiné se zase přidaly a ustálily jako nové tradice v průběhu času.

• V prosinci, na svátek sv. Barbory, si mnohé rodiny přinesou ze zahrady do svého bytu nebo domu třešňovou větvičku. Svatá Barbora jako patronka horníků, vyobrazená s věží a mečem, má v Salcbursku, kde se na mnoha místech dobývá sůl nebo ruda, důležitý význam. Když má člověk štěstí, větvička, představující symbol štěstí a plodnosti, do Vánoc rozkvete.
• U Steinbašského adventního kalendáře ve Steinbachu nad Steyrem v Horním Rakousku se od roku 1988 každý rok od 1. do 24. prosince na náměstí otevře každý den jedno vánočně vyzdobené okno.
• Zvedání vánočního stromku v Gmundenu u Traunsee, v Schärdingu nad Innem, v Schörflingu u jezera Attersee nebo u jezera Mondsee je relativně mladý zvyk, který má svůj původ v Horním Rakousku a nyní se těší velké oblibě po celém Rakousku. Vánoční stromky se nejprve ponoří na dno do vody a potápěči je v rámci adventních slavností překrásně osvětlené vyzdvihnou z vody ven.
• Podobně svěží atmosféru má každoroční adventní plavání první adventní neděli v salcburském Halleinu: Plavci s pochodněmi a osvětlenými dřevěnými hvězdami se vydají do studené vody a nechají se na řece Salze unášet historickým centrem města.

Návštěva Mikuláše a krampusů

Především pro děti začíná s adventem báječné období. Když z nebe padá první sníh, vezmou si ze sklepa sáňky a lyže. Píšou dopis Ježíškovi a uloží jej za okno. A doufají, že se jim splní všechna přání. Společně se peče vánoční cukroví, zpívají se vánoční koledy a čtou se pohádky. A tu a tam se během adventu ocitne za dveřmi také někdo, z něhož nám běhá mráz po zádech: krampus jako Mikulášův doprovod.

5. prosince je v Horním Rakousku, Tyrolsku a Salcbursku velmi obávaný den průvodu krampusů. Je předvečer dne Svatého Mikuláše. Krampusové s kozími rohy, beránčími plášti a vyřezávanými maskami táhnou za tlumeného zvuku zvonů ulicemi. Jsou to temní průvodci Mikuláše, který zjišťuje, jestli byly děti v letošním roce poslušné. Hodné děti jsou obdarovány, zlobivé potrestány. Tak zní tradice. Skutečnost však naštěstí vypadá trochu jinak: V Mikulášově pytli jsou cukrovinky, ořechy a mandarinky pro všechny. Ve vesničkách na venkově putuje Mikuláš se svojí družinou od domu k domu, ale probíhají také velké, organizované průvody krampusů nebo reje percht, mystických strašidel.

Tipy pro Salcbursko:

• „Divoký hon v Untersbergu“ se koná vždy 2. čtvrtek adventního období. Podle legendy o bohovi větru a smrti Wodanovi a jeho vojsku má tento bůh tropit v okolí Untersbergu neplechu. Členové družiny „Divokého honu“, tedy smrtka, čarodějnice, strašidelný kozel a postavy z unterbergské legendy, jako je divoženka, strašidlo s kančí hlavou a medvěd, se setkají na tajném místě a odtud táhnou od statku ke statku. Zde tropí rámus, lomozí a při bubnování a hře na flétny tancují. Kde přesně se členové družiny „Divokého honu“ sejdou, se účastníci dozví tentýž den mimo jiné u Sdružení cestovního ruchu v Grödigu.
• V poledne 24. prosince obyvatelé Salcburku hlasitě vítají Ježíška. Střelci se setkají na hradbách pevnosti při tradiční „střelbě na počest Ježíška“. Slavnostní střelba z pevnosti Hohensalzburg se datuje již od dob baroka.

Speciální tip pro Horní Rakousko:

• Při „Mikulášském průvodu Niglo-Umzug ve Windischgarstenu“ táhne večer 5. prosince veselá družina andělů, pekelníků a postav z pověstí městečkem Windischgarsten v oblíbené rekreační oblasti Pyhrn-Priel. Průvod „Niglo-Umzug“ patří k nehmotnému kulturnímu dědictví UNESCO a byl poprvé popsán již před 150 lety. V čele průvodu jde pán „Nigloherr“ v městském oděvu v doprovodu paní „Niglofrau“. Na cestě městečkem Windischgarsten se k nim připojují hezké i děsivé postavy: cílem je Kulturní dům Römerfeld, kde se přednášejí básničky a dětem se nadělují dárky.

„Koledníci“ připomínají hledání noclehu

O adventu rovněž přede dveře přicházejí koledníci a muzikanti: Malé skupiny zpěváků, oblečených jako pastýři, chodí od domu k domu a symbolicky představují Josefa a Marii při hledání přístřeší. Prosí o vpuštění, zpívají písně a vyprávějí krátké příběhy. Jejich klepání na dveře má vyhnat zlé duchy a přinést požehnání a štěstí do nového roku. Tento zvyk se opírá o starou tradici: V dřívějších dobách byli často čeledíni na selských statcích odkázáni na drobné milodary od sousedů, aby přečkali zimu. Dnes se koledníkům otevřou dveře téměř do každého domu. Jsou dobře pohoštěni a obdarováni a potom se vydávají dále do noci.

© SalzburgerLand Tourismus, Anglöckler

Betlém a Jezulátko

Obzvláště krásným zvykem v adventním čase je „prohlídka betlému“. Téměř v každém kostele nějaký najdeme. Scenérie a výjevy v jesličkách se každý týden obměňují a povzbuzují dětskou fantazii. Přitom představují most mezi křesťanskou vírou ve ztělesnění Boha v Kristu a mezi Jezulátkem, které o Vánocích naděluje pod stromkem dárky.

2. února (Očišťování Panny Marie) označuje definitivní konec betlémského kalendáře v kostelech i v domácnostech. Také vánoční stromky se často tradičně ponechávají stát do tohoto dne v obývacích pokojích. Od 18. století je zvykem postavit malý betlém také ve vlastním domově.

Speciální tip pro Horní Rakousko:

• V rámci prohlídky unikátních betlémů, tzv. „Kripperlroas“ v Solné komoře otevírají v době od 24. prosince do 2. února (Očišťování Panny Marie) každý rok své dveře chalupy a řezbářské dílny výrobců betlémů, aby hostům ukázaly po dlouhá léta umělecky vyráběné, udržované a rozšiřované domácí betlémy. Krajinné betlémy jsou typické lidové jesličky, které zasazují biblické vyprávění o zrození Ježíše Krista do místní scenérie. Poté, co v roce 1782 císař Josef II. zakázal kostelům na základě „dvorního dekretu“ vystavovat často velmi okázalé betlémy, začali mnozí talentovaní řemeslníci vyřezávat postavičky pro jesličky a stavět doma svůj vlastní betlém. V průběhu času se z malých jesliček vyvinuly „krajinné betlémy“ s četnými postavičkami, které často zaplňují celou místnost. Každoroční výstava a návštěva stovek krajinných betlémů v soukromých domech ve vánočním období ukazuje, že i dnes má tento zvyk pro obyvatele Solné komory stále velký význam.

Zvláštní tip pro Tyrolsko:

• Na mnoha místech nabízí řezbářské školy a sdružení výrobců betlémů v Tyrolsku kurzy výroby jesliček: například Sdružení výrobců betlémů v Seefeldu. Pojem „Prohlídka betlému“ je v Tyrolsku velmi rozšířený: Návštěvníci si mohou prohlédnout betlémy v kostelech, muzeích a u soukromých řezbářů a nahlédnout tak do zajímavého zákulisí a tajů tohoto uměleckého řemesla. K obzvláště známým oblastem výroby betlémů patří mimo jiné Pitztal a Außerfern, ale také vesničky okolo Innsbrucku nebo v oblasti Alpbachtal.
  Tyrolské muzeum lidového umění ukazuje v rámci velké výstavy betlémů nejkrásnější jesličky v Tyrolsku. Na betlémové cestě v Imstu si mohou návštěvníci projít až 24 vybraných obcí a míst a prohlédnout si v nich obzvláště krásné jesličky.

Zvláštní tip pro Salcbursko:

• Prohlídka unikátních betlémů „Kripperlroas“ v Salcbursku vede mimo jiné na výstavy betlémů na Salzburger Heimatwerk nebo na salcburský vánoční trh, do Vlastivědného muzea Schloss Ritzen Saalfelden, do Großarltalu nebo Mariapfarru. Zdejší vánoční betlém s cca 100 restaurovanými postavami z doby, kdy Joseph Mohr napsal text koledy, je opravdovou atrakcí.

Zemské sdružení výrobců betlémů Salcburk a jeho místní skupiny nabízejí workshopy výroby betlémů pro dospělé. Také v Saalfeldenu, rodném městě světoznámého salcburského výrobce betlémů Xandiho Schläffera, každoročně rozšiřují žáci legendární „Saalfeldenský betlém“. Každý betlém je sám o sobě malé umělecké dílo. Domácí betlémy tak připomínají rustikální salcburské horské salaše nebo malé selské statky.

Zvláštní doba mezi Vánoci a Hromnicemi

Nikdy jindy není vzduch prosycen takovou mystikou a magií jako o vánočních svátcích. V době, kdy jsou noci v Alpách velmi dlouhé a dny velmi krátké, zrodí se nové světlo. Tradiční zvyky byly předávány z generace na generaci a dodržují se i dnes stejně autenticky jako před stovkami let: pro ochranu dvora, domu a dobytka, pro bohatou úrodu v novém roce, štěstí, spokojenost a zdraví. O Vánocích si lidé přinášejí do vlastního příbytku vánoční stromeček jako symbol přírody. Zdobí si jej koulemi, svíčkami ze včelího vosku a cukrovinkami. Obzvláště archaicky jsou udržovány zvyky spojené s mystickými divokými nocemi (Raunächte) mezi zimním slunovratem 21. prosince a dnem Tří králů 6. ledna. Podle legendy obchází za těchto nocí krajinou paní Perchta, alpská bohyně, se svými divokými společníky. Je považována za ochránkyni žen, především matek samoživitelek.

• Velmi pěkným zvykem je přenášení betlémského světla prosince. Světlo každoročně z Betléma vyzvedne dítě pocházející z Horního Rakouska, kde má tento zvyk svůj původ, a přiveze je do Vídně. Po celém Rakousku si lidé mohou světlo přenést na své svíčky na nádražích, v kostelech, zemských studiích ORF atd. Vlaky dále rozvezou betlémské světlo z Rakouska do mnoha evropských zemí.

Noci provoněné kadidlem, „Raunächte“

O divokých nocích kolují pověry a legendy. O těchto nocích by se například nikdy nemělo sušit pověšené prádlo. Navíc lze tyto noci využít k předpovědi počasí na následujících dvanáct měsíců. O těchto nocích se praktikuje také prastarý zvyk vykuřování s kadidlem, pryskyřicí ze stromů a sušenými bylinkami, jak popisuje jedna selka z Lungau: „Procházíme s vykuřovací pánví domem, přes dvůr a stájemi a prosíme o ochranu a požehnání pro nový rok. O Vánocích a na Silvestra se navíc ještě kropí svěcenou vodou a nechybí ani modlitby s růžencem.“

Průvody percht v Alpách

Organizované průvody percht, existují hodné a zlé perchty, se v Salcbursku konají stejně jako v Horním Rakousku a Tyrolsku na začátku roku. Tresteři ze Stuhlfeldenu v Pinzgau patří k hodným perchtám, jež tancují, zpívají a dupou, aby zajistili plodnost. V mnoha tyrolských obcích se pořádají nákladné průvody percht jako například v Jihotyrolské nížině s ohňovým vystoupením a strašidelnými postavami. Přestrojení mladíci mají vyřezávané masky a rolničky a zvony: perchty mají vyhnat zlé zimní duchy.

Speciální tip pro Horní Rakousko:

• V Solné komoře patří poslední divoká noc z 5. na 6. ledna zvonkařům. Kolébkou tohoto zvyku je Ebensee u Traunsee, v současnosti patří běhy zvonkařů, tzv. „Glöcklerläufe“ k nehmotnému kulturnímu dědictví UNESCO. Tato tradice je dodržována v celé Solné komoře, od Attersee přes Traunsee a Bad Ischl až po Bad Goisern a Obertraun. Při „běhu zvonkařů“ se bíle oblečení muži s uměleckými, ručně zhotovenými lucernami, které nosí na hlavě, vydávají od domu k domu. Fantazii se u tvarů čepice zvonkařů meze nekladou. Lze spatřit hvězdy v různých variacích stejně jako pyramidy a komety s dlouhým ohonem.